(…)
Kolik máš přátel
co nesou tvá přiznání?
Letmé pohlazení
co už nezní
Jen pravda v přítmí
stránka z knihy
Byli a jsme jiní
a nic, nic už není
(…)
Za každou vteřinu
kdy sám sobě nejsem
chtěl bych vás obejmout
Konejšíte moji bolest
Tvrdou rukou a křikem
...díky vám si vždy vzpomenu!
A přece, když kráčím podél kolejí
něco mě zase svírá a nepouští
a vy jste daleko a slabí
(…)
Možná stále máme naději
Někde hluboko
Dole
Tříští se kapky o kámen
Pohledy když míjím tvůj svět
Skryté roky
Pokoj
Vzpomínka a křeslo v něm
(…)
Až pohltí nás sen
ten nevlastní, cizí
naleznu ji v dlaních
A stěží jen
její tíhu co mizí
zachytím
na okamžik
na nádech
(…)
Je větrno a
nestojím na pevných nohách a
oslepuje mě slunce a poletující prach a
jsem sám a všichni na mě mluví a
přehrabuju se v hadrech, které jsem nikdy nenosil a
stýská se mi po těch co nejsou a
rozlila se mi v rukách žlutá a modrá a
písek z hodin kam až oko dohlédne
Byl čas, kdy člověk hleděll k obzoru s touhou, strachem a nadějí.
Jednou se vrátím.
(…)
Pokorně skloním hlavu
Převezme můj žal
Cena za tu malou službu
Divoce se protáčí
Na počítadle
Co stáčí má tajemství…
(…)
Ve škvírách dní se drží prach,
pamatuje vše
co já dávno zapomněl.
A někdy, času na poplach
vznese se a žaluje,
co já tobě a co ty mě.
(…)
Uvíznul mi v hrdle čas
Každá vteřina i rok
Stále žhavý popel světa.
Nevážím nic,
stěží mne unese
pohled v zrcátku.
Kde jsem byl
když se rozplétala
vřeténka sebeklamu?
(…)
Kapesní světlo
Má na vše odpověd
Vše si pamatuje
Nikdy mě nenechá
Dusit se samotou
(…)
Při hledání sebe sama
jsem se rozbil
Příliš se cpal dovnitř
Nevešel se
Jako utržený zip těsné bundy
Zneužitý vylomený pant
Představ o sobě
V tobě
(…)
Aleje stromků na mezích
Dětští vojáčci odložené války
Domky, krabičky sirek
Uvnitř vyhaslé, polámané duše
V jedné z nich i já a ty taky
Se strachem vzplanout, tak jen tiše!
Po mapě protkané šedou stuhou
Vězením zpráv odnikud nikam
Jedeme domů a neďele nám končí.
Kolik máš přátel
co nesou tvá přiznání?
Letmé pohlazení
co už nezní
Jen pravda v přítmí
stránka z knihy
Byli a jsme jiní
a nic, nic už není
(…)
Za každou vteřinu
kdy sám sobě nejsem
chtěl bych vás obejmout
Konejšíte moji bolest
Tvrdou rukou a křikem
...díky vám si vždy vzpomenu!
A přece, když kráčím podél kolejí
něco mě zase svírá a nepouští
a vy jste daleko a slabí
(…)
Možná stále máme naději
Někde hluboko
Dole
Tříští se kapky o kámen
Pohledy když míjím tvůj svět
Skryté roky
Pokoj
Vzpomínka a křeslo v něm
(…)
Až pohltí nás sen
ten nevlastní, cizí
naleznu ji v dlaních
A stěží jen
její tíhu co mizí
zachytím
na okamžik
na nádech
(…)
Je větrno a
nestojím na pevných nohách a
oslepuje mě slunce a poletující prach a
jsem sám a všichni na mě mluví a
přehrabuju se v hadrech, které jsem nikdy nenosil a
stýská se mi po těch co nejsou a
rozlila se mi v rukách žlutá a modrá a
písek z hodin kam až oko dohlédne
Byl čas, kdy člověk hleděll k obzoru s touhou, strachem a nadějí.
Jednou se vrátím.
(…)
Pokorně skloním hlavu
Převezme můj žal
Cena za tu malou službu
Divoce se protáčí
Na počítadle
Co stáčí má tajemství…
(…)
Ve škvírách dní se drží prach,
pamatuje vše
co já dávno zapomněl.
A někdy, času na poplach
vznese se a žaluje,
co já tobě a co ty mě.
(…)
Uvíznul mi v hrdle čas
Každá vteřina i rok
Stále žhavý popel světa.
Nevážím nic,
stěží mne unese
pohled v zrcátku.
Kde jsem byl
když se rozplétala
vřeténka sebeklamu?
(…)
Kapesní světlo
Má na vše odpověd
Vše si pamatuje
Nikdy mě nenechá
Dusit se samotou
(…)
Při hledání sebe sama
jsem se rozbil
Příliš se cpal dovnitř
Nevešel se
Jako utržený zip těsné bundy
Zneužitý vylomený pant
Představ o sobě
V tobě
(…)
Aleje stromků na mezích
Dětští vojáčci odložené války
Domky, krabičky sirek
Uvnitř vyhaslé, polámané duše
V jedné z nich i já a ty taky
Se strachem vzplanout, tak jen tiše!
Po mapě protkané šedou stuhou
Vězením zpráv odnikud nikam
Jedeme domů a neďele nám končí.